Chudoba, Tálibán a další

Když někde vyprávím o cestě do Afghánistánu, lidi s podivem zírají když povím, že nás tam hlídali Tálibánci a že s řadou z nich jsme si popovídali. Ale ono není vůbec čemu se divit, řada z nich jsou normální chlapi. Jak to? Pojďme se teď spolu podívat na sociální aspekty extrémismu. Je totiž až s podivem, jak málo se tomu věnujeme.

Blízký východ a Afrika je sbírkou selhávajících či selhaných států, které nejsou schopné či ochotné (například z etnických či náboženských důvodů) postarat se o svoje obyvatele nebo části z nich. Tím nahrávají anti-systémovým stranám, které mohou být v dnešní době dost často nábožensky - islámsky a extrémisticky rámované. (ale klidně i jinak -etnicky, levice, pravice….). Lidi v mnoha zemích chudnou díky konfliktům, ztrátě vody, nezájmu státu, inflaci. Je hodně možností, jak se propadnout na dno. Počet extrémně chudých a hladovějících stoupá i ve stabilních zemích, jako je Jordánsko - lety 2013 a 2021 stoupla podvýživa ze 6 % na 17 %, to je dost! 

Práce není nebo často nemá hodnotu.

Ve společnosti, kde muž je jediný dodavatel peněz a jídla na rodinný stůl, je najednou dost zásadní problém, když nemá práci, vyschne mu studna, zmizí pole a chcípne stádo. Jaké má možnosti, když vynecháme umřít hlady a ještě koukat, jak jeho rodina umře před ním? Může odjet, třeba do Evropy, kde se potká s nelichotivým označením "ekonomický migrant," kterým nálepkujeme každého, na koho nepadají rakety, bez ohledu na to, jak vypadá prostředí, odkud utíká. (nejsem fanoušek nekontrolované migrace, jsem pro striktní pravidla jak pro migraci tak pro integraci, ale sakra, musíme ty lidi vnímat i jinak, než jen s nálepkou "vyžírka" jak se často děje). No a nebo prostě vezme práci, která se nabízí. Stát se nepostará, ale práci nabídne nějaká skupina, která bourá stávající systém a touží vytvořit nový: tady al-Qáida, tam zase Boko Haram, jinde Ansár aš-Šaría. Může pro ně opravovat auta, něco odřídit, odpašovat či bojovat. Za to dostane plat. A děti jídlo. A třeba i botičky. A trochu té společenské prestiže.

To udělal i Tálibán. Dříve bojoval jako teroristická organizace, útočil a zabíjel. Muži vydělávali ve stabilnějším Íránu, kde jim nešlo o život, a peníze posílali domů. Pak Tálibán získal moc a mnozí ze země utekli, fotek evakuovaných máme habaděj. Nikdo ale nefotil ty tisíce, co se vrátili domů. Proč? Protože doma bylo pro ně bezpečno, byly tam jejich rodiny, mají své domovy rádi, a dostali od Tálibánu práci. Mají zbraně, hlídají památky, stojí na check-pointech a dělají úředničinu. Jsou doma a říkají, že jsou spokojení. Extrémismus, teď konkrétně islámský, má velmi silné sociální aspekty a daří se mu tam, kde selhávají oficiální struktury. 

Samozřejmě, chudoba není jediný důvod, proč se přidat třeba k ISIS či jiným, ale je významným "push faktorem," o kterém bychom se měli začít více bavit a více ho vnímat. Stejně, jako se bavíme o ideologii, o násilí a o krizích identit, které patří mezi další z faktorů, z nějakých důvodů ale častěji akcentovaných.Vztahy mezi klimatickou změnou a extrémismem nejsou přímé, ale socioekonomický propad přicházející v mnoha regionech s klimatickou změnou obrovsky násobí riziko příklonu lidí k extrémismu.

Zajímá vás to? Mělo by, je to dost velká proměna od idealistického terorismu, jaký známe z před dvaceti a víc let. Doufám, že si o tom za pár měsíců přečtete v knížce, co chystám. I s detailama a rozhovorama. 

Tady na fotkách máte vysokoškolsky vzdělaného učitele, bývalého dělníka na stavbách v Íránu a týpka, co v Íránu sbíral bavlnu. Podle jejich slov už nemusí dělat nádeníky a mají důstojný plat.