Vzpomínky na expedici na Sokotru

Tajemný ostrov Sokotra je patrně nejméně známou částí takzvaného arabského světa, a je vlastně s podivem, že do arabského světa patří. Ačkoliv se ostrov kdysi odštípl od africké pevniny, dějiny ho zařadily k Jemenu a tím s arabským světem neoddělitelně spojily. Arabské vlivy ale nejsou zdaleka jediné, které se na ostrově projevují. Blízkost Afriky, ale také množství lodí, které tudy proplouvaly a stále proplouvají, výrazně ovlivnily jak sokoterskou kulturu, tak i místní genetický bazének. Zatímco někteří obyvatelé ostrova vypadají jakoby právě odešli z Arabského poloostrova, jiní mají spíše africké či jihoasijské rysy. I přesto ale tato vizuálně rozmanitá populace tvoří společné rodiny a klany.

Kulturu i život ostrova významně ovlivnila válka, která v Jemenu vypukla a v roce 2015 a zejména hurikán Čapala, díky kterému se Sokotra dostala pod kontrolu Spojených Arabských Emirátů. Pod vlivem Emirátů se ostrov rozvíjí a přibývá investic, ale také mizí jedinečná ostrovní kultura a tradice. Mizí zpěv písní v sokoterském jazyce, mizí barevné oblečení, lidoví věštci i posezení v mešitě s přáteli. Kultura je přehlušena poměrně strohou zálivovou arabskou tradicí, která obléká ženy do černé a muže nutí přestat zpívat v mešitách s tím, že barevné oblečení i zpěv na svatém místě je "harám", náboženstvím zakázané.

Vedle mizející kultury se mění i úžasná krajina, která na ostrov láká většinu cestovatelů. Vzdálenost od pevniny může za to, že takřka 40 % místní flóry a fauny jsou endemité a nenajdeme je jinde na světě. Zejména slavné dračí stromy či ikonické lahvovníky se staly symbolem ostrova, nad kterým krouží masy ohrožených supů mrchožravých. Rozervaná skaliska tyčící se z dračincového lesa Farmahín jsou vysněným místem fotografů, zatímco bílé pláže s nespočtem utajených zákoutí zase lákají milovníky moře, korálových útesů a bohatého vodního života.

I přesto, že je počet letů na ostrov, které jsou otevřené pro turisty je omezen, (v únoru 2023 se jednalo nejdřív o jedno letadlo týdně, pak kvůli velkému zájmu o letadla dvě), krajina ostrova se mění. Ať už kvůli přibývajícím turistům, kteří touží po hotelech či odhazují odpadky, tak i kvůli zvyšujícímu se počtu obyvatel, mezi které se připojili uprchlíci z Jemenu. Sokotře mizí voda a je otázkou, jak dlouho bude moci ostrov udržet svou šedesátitisícovou populaci. Vedle toho stáda koz požírají nedospělé dračí stromy, kterým trvá někdy i celá staletí, než dosáhnou svého typického talířového vzhledu. Kozám padá za oběť i mnoho dalších rostlin, stejně jako lidem. Jsou samozřejmě ale i tací, kteří se snaží rostliny chránit. Na naší cestě jsme potkali dvě české školky pro místní rostliny a stromy a jednu školku přímo pro malé dračince. Potkali jsme v horách i mnoho jiných zahrad, kde lidé pěstují či pěstovali v prvé řadě datle. Mnoho z nich je dnes opuštěných díky migraci do měst, některé se ale stále drží a zdobí horská údolí. Největším pokladem údolí, která se nacházející mezi skalistými hory sahajícími až do výšky 1600 metrů, je voda. Vyschlá koryta jsou častým pohledem, o to vzácnější je ale občasné hluboké údolí s tyrkysovou vodou, která nabízí život místním lidem a nám projíždějícím někdy neuvěřitelnou koupačku mezi bílými skalami a vodopády.

Vzpomínky na Sokotru jsou nádherné i rozporuplné. Přijde mi, že ostrov je jedním z míst, která se mi budou v dalších letech rozplývat před očima. Jak s mizející kulturou, tak i se změnami životního stylu, přívalem turistů, ničením krajiny. Je to jedno z těch míst, která je zapotřebí zažít co nejdřív, než se rozplynou úplně.