Jako mnozí přede mnou, i já jsem přijela do Země cedrů s očekáváním hor porostlých mohutnými prastarými stromy. A jako mnozí přede mnou, i já jsem zažila trpké zklamání. V Zemi cedrů se cedry hledají podezřele těžce. Dnes se nachází cedry jen ve dvanácti oblastech, z nichž některé bychom jen těžko nazvali lesy. Háje je příhodnější slovo. Tyto háje, kde kromě cedrů roste i mnoho druhů dalších rostlin, zabírají asi dva tisíce hektarů. Kdybych to měla přirovnat k ploše nějakého českého města, bude to městys Loučná pod Klínovcem. Nebo se jedná o rozlohu dvou a čtvrt letišť Václava Havl

Ti, co touží nalézt cedry v Libanonu musí zamířit do hor, což je vlastně jedna z nejlepších věcí, co člověk v této zemi může udělat. Libanonské hory jsou nádherné a nám Evropanům snadno připomenou Alpy. Nejvyšší vrcholy se tyčí nad tři tisíce metrů a z jejich vrcholků i úpatí jde vidět Středozemní moře. Na rozdíl od Alp zde ale na jaře kromě vesničanů nepotkáte ani živáčka. Putování po trase Lebanon Mountain Trail nás v dubnu 2023 provedlo nejkrásnějšími místy pohoří Libanon, křesťanskými vesnicemi, horskými pěšinkami lemovanými jarními květinami zářivých barev, i hustými tajemnými lesy. Většinou smrkovými, borovicovými a smíšenými.

Lesy v ohrožení

Za existenci těchto lesů, nejen cedrů, ale dnes mnoho Libanonců musí tvrdě bojovat. Libanon se, stejně jako jiné částí Středomoří, potýká s prudkým oteplováním a změnami klimatu. Samotné cedry dnes rostou ve výškách 800-2100 m.n.m, kde snad hledají ztracenou krajinu chladného holocénu, kdy se těmto obřím stromům v Libanonu i Severní Africe dařilo nejlépe. Dá se předpokládat, že s dalším oteplováním a úbytkem vlhkosti ty háje, které se nemohou posouvat zmizí. V roce 2100 budou podle předpovědí cedry k nalezení jen v nejsevernějším výběžku země, kde se nachází nejvyšší hory. Samozřejmě, cedry nebudou jedinou obětí z řad rostlin a stromů. Podle dostupných modelů hrozí, že vlivem ubývající vlhkosti, zvyšujícího se množství CO2 ve vzduchu, zvyšující se teploty a úbytku vody v krajině může být část středomořské flory nahrazena florou pouštní a polopouštní.

V letech 2006-2015 bylo na sklonku jara zaznamenán průměr teplot vyšší o 1,5-2,25 °C než před sto lety. Z 14,22 stupňů v roce 1901 na 15,83 v roce 2020. Prudké jarní deště a horká léta přispívají k nestabilitě půdy i nestabilitě klimatu. V poslední dekádě zaznamenává Libanon častější prudké záplavy i vlny veder. A jaké jsou předpovědi? Podle komuniké vydaného Lebanon's 4th National Communication to the UNFCCC lze očekávat další oteplení, a to v průměru o 0,6 stupně do poloviny století, na 2,2 a ke konci století na 4,9. Srážky mají do poloviny století klesnout o 9 % a do konce století o 22 %. Samozřejmostí je výrazné zvětšení počtu suchých a horkých dní, vln veder i extrémních událostí spojených s klimatem.

Za největší současné ztráty lesů můžou rychle se množící lesní požáry. Stát postrádá materiál, zdroje i prostředky k hašení mohutných lesních požárů v nedostupných horských oblastech, a samozřejmě, díky ekonomické krizi je situace ještě zoufalejší. Za posledních dvacet let se požárům dá přičíst až čtvrtina ztrát všech stromů v zemi. Mezi lety 2018 a 2023 Libanon registroval 14 460 lesních požárů. I přesto, stát donedávna neměl žádnou strategii ani vlastně vůli s nimi bojovat. Do boje s požáry se zapojují dobrovolníci, kteří formují týmy, složené z obyvatel vesnic. Díky tomu, že celý Blízký východ funguje na Instagramu a WhatsAppu, netrvalo mi dlouho, než jsem se s velitelem jedné z jednotek spojila.

Hasičem v Libanonu

Chálid Táleb stojí v čele registrované nestátní organice Akkar Trail Lebanon. Oblast Akkáru se nachází na severu země u hranic se Sýrií, a právě tady začíná Lebanon Mountain Trail, po kterém jsem já sama před několika týdny šla. V křesťanské vesnici Qubajját (Qoubaiyat) jsme vyrazily do lesů, které právě tady, mezi Qubajjátem a Pekelným údolím (Wádí Džahanam), nejhlubším údolím Libanonu, byly ty nejkrásnější na naší cestě. Stává se mi málokdy, že bych byla uchvácena, tady byla ale každý pohled radostí. Chálid na této části Trailu dělá místního průvodce a ekoturistika a ochrana biodiverzity byla původním hlavním cílem jeho organizace. Nutnost a povinnost ho ale zavála jinam.

"V roce 2020 jsme sestavili tým pro boj s požáry, který se skládal z patnácti dobrovolníků." Odkazuje Chálid na rok, kdy v pohoří Libanon došlo k největší ztrátě stromů v tisíciletí, ale také na rok, kdy byla země v absolutním šoku z ekonomické krize.

"Před rokem 2020 požáry dosahovaly katastrofických rozměrů a vedly k obrovským ztrátám. My jsme přispěli k tomu, aby se to už nedělo." Vypráví dál. "Naše práce začala v tom, že jsme utvořili rychlý zásahový tým, který pomáhal týmům civilní obrany a městským správám, dnes jsme nezávislou samostatnou jednotkou s vlastními metodami a technikami. V dalších měsících a letech byly založeny další týmy a jednotky, které převzaly náš koncept a začaly nám asistovat. Před několika dny jsme zorganizovali tréninkový tábor, kterého se účastnilo sto třicet lidí z šestnácti týmů. Pracujeme na tom, abychom se pořád zlepšovali. Naše schopnosti, naše znalosti. A chceme, aby z toho těžil celý Libanon. Jsme schopni zmobilizovat mnoho dobrovolníků, ale velký problém jsou peníze. Spoléháme na dary od lidí, které jsou ale limitované a takřka pokryjí naše náklady."

Dalším problémem před rokem 2020 byly také nevhodné metody a postupy hašení, které byly přivezené ze zahraničí a neodpovídaly potřebám Libanonu.

"My jsme to udělali jinak – přišli jsme s lowcostovými metodami a snížili jsme cenu na minimum. Je to nutné. Stát je ve finanční krizi a i přesto, že ročně potřebujeme jen asi 15 tisíc amerických dolarů, máme problém je sehnat. Vše si tedy vyrábíme sami, počínaje výbavou aut až po samotné protipožární vybavení. Mezi lety 2020 a 2023 jsme utratili méně než 70 tisíc dolarů – máme dvě plně vybavená auta a máme za sebou více jak sto misí." Nicméně, podotýká už méně vesele "těchto 100 požárů i přesto spálilo okolo 3000 hektarů. Rok 2022 byl ale nejlepší – shořelo jen 80 ha."

Z dokumentů, které mi Chálid poslal čtu, že 3000 ha je asi 15 % lesního porostu Akkáru. Ve stejném dokumentu pak stojí, že jeho tým ve spolupráci s dalšími týmu a Ministerstvem životního prostředí přispěl k tomu, že v roce 2022 klesl počet požárů o 95 %. Jakkoliv ale plán pro rok 2023 začíná úspěchy, rozhodně neusíná na vavřínech. Sezóna 2023 se blíží a bude suchá.

"A jak je to s vodou?" zajímám se. V dubnu, v době mojí návštěvy hor, byla voda na každém kroku. Prameny, řeky, říčky i podmáčené bažiny. V létě, kdy vypukají nejhorší požáry, je Libanon horkou rozpálenou zemí.

"S jejím nedostatkem se potýkáme hodně často." Odpovídá Chálid. "Teď se snažíme získat tanker, aby nás jí zásoboval. Požáry hasíme pomocí hadic, které se dají natáhnout až na jeden kilometr, což je v Libanonu rekordní vzdálenost. Dosáhneme tedy i hluboko do lesů."

Co ještě k lesním požárům v Libanonu říct? Jestli někoho nechává na pochybách to, jak požáry vznikají, tak se nekoná žádné překvapení. Naprostá většina požárů je úmyslně nebo neúmyslně založena lidmi. Každý, kdo navštívil Blízký východ, si je vědomý lásky jeho obyvatel ke grilování v přírodě, vaření čaje a pokuřování vodní dýmky v lesích. V Libanonu je to stejné. Horské chodníčky jsou lemovány kromě vystřelených nábojů (ilegální lov je zde velké téma) také ohništi. Čím blíže vesnicím, tím je jejich frekvence vyšší až snad absurdně vysoká. Zodpovědnost jejich zakladatelů je ale bohužel nízká.

Právě vzdělávání a zvyšování povědomí je jedním z hlavních cílů nejen Akkar Trail Foundation, ale všech státních, nestátních i zahraničních organizací, které se libanonskou přírodou zabývají. Mají co dělat, protože zemi, která má jen 11 % lesního porostu, decimuje ekonomická krize a stromy mizí pod pilami a sekerami. Kombinace klimatických změn a ekonomického propadu je výzvou, kterou Libanon zvládne jen s obtížemi a nezbývá než doufat, že se jeho nádherná příroda dočká dalších generací.